Historie

Trochu z historie opočenského skautingu:

Než zaznamenám současné dění a údaje o obnovení činnosti JUNÁKA v roce 1990, dovolte trochu historie o založení a činnosti této organizace v Opočně vůbec. První skautský oddíl vznikl v Opočně zásluhou bratří Macháč-kových, Jaška, Maryšky a Kubisty v roce 1923. Činnost se však šířeji objevuje až v roce 1929 opět zásluhou Miloše a Bohouše Macháčkových, Byl založen kompletní l. oddíl skautů a také organizován první skautský tábor. Další rozmach skautské výchovy zaznamenáváme v Opočně v roce 1933, kdy jsou již 2 chlapecké oddíly a je založen 1. oddíl skautek. Tak vzniká v Opočně Sbor skautů a skautek. 8. až. 9. července 1933 se V Opočně konala první skautská slavnost. Opočenští skauti se také v tomto roce aktivně zúčastnili skautských dnů v Dobrušce. V roce 1935 byly zde již 3 oddíly chlapecké a 2 oddíly dívčí. Rozvíjí se činnost v družinách. Členy byla mládež školou povinná, jen v čele družin stáli starší rádcové a v čele oddílů byli starší činovnici (více než 21 let) Skauti a skautky se učili poznávat přírodu a pohybovat se v ní. Učili mládež samostatnosti, zručnosti a vychovávali mládež v charakterní lidi. Opočno mělo v tomto směru výhodu, neboť v činovnickém sboru skautů a skautek byli lidé pokrokoví, morálně i charakterově čistí. Vyvrcholením celoroční skautské činnosti bývaly tábory, na které se mládež i jejich rodiče těšili. Vedle toho vysílaly oddíly své nejlepší a všestranně připravené členy na hlídkové závody o pře¬bor župy. Tyto závody se konaly každým rokem v některém místě oblasti. Při sboru skautů a skautek bylo také ustaveno družstvo stolního tenisu, které hrálo závodně. Vedle různých polních her v přírodě a výletů pořádali skauti táborové ohně s programem, mikulášské besídky a pomlázkové zábavy. V mobilizaci v roce 1938 byli opočenští skauti a skautky zapojeni do různých služeb ve městě i na nádraží.
A co bylo dál?
Skautské organizaci se v Opočně dařilo dobře a těšila se také zájmu a podpory opočenských občanů. Netrvalo to však dlouho. Po rozprášení letních skautských táborů v roce 1940 vydává 4. 11. 1940 tzv. říšský protektor příkaz k okamžitému rozpuštění organizace JUNÁK a k zabavení jeho veškerého majetku. V tento čas docházelo již také v Opočně k prvním zatčením. Tak byl pro ilegální činnost zatčen jeden z vedoucích činovníků Junáka na Opočně bratr Alois Říha a oddílový vedoucí Jan Pitra, který se již mezi nás nikdy nevrátil. Jak byla obnovena poválečná činnost Junáka v Opočně? Psal se l. květen 1945. Nikoho již nenechávaly události na po¬chybách blížících se dnů národní svobody. Proto se skupina chlapců, organizovaných již dříve v Junáku a stále se členy této organizace cítících (skautem jednou, skautem vždycky) sešla s bratrem Jaroslavem Brichem a dalšími a po vzájemné dohodě běžel mezi opočenskými skauty a skautkami oběžník, který zval členy 2. chlapeckého oddílu a 1. oddílu skautek z let 1940 na první schůzku do parku. Pak přišel slavný 5, až 9. květen 1945 a organizační činnost a schůzky byly na chvíli odsunuty. Když bylo po prvních dojmech z osvobození, svolává bratr Miloš Macháček první hromadnou schůzku všech členů Junáka v Opočně, Sešlo se 30 bratrů a sester, aby položili základy k obnovení činnosti JUNÁKA v Opočně, Bylo vzpomenuto těch, kteří byli vězněni v nacistických táborech. Z členů to byl bratr Alois Říha 33/4 roku v koncentračním táboře, Jan Pitra, který byl 25. července 1943 umučen. Bratr Rudolf Kučera, který se vrátil po 21/2 letech s podlo¬meným zdravím. Jakož i Josef Man, který se vrátil po 5 letém utrpení a Karel Vašata, který na následky věznění zemřel dne 1. 3. 1944 již doma.
Mezi prvními činovníky Junáka po osvobození byli:

Miloš Macháček – sborový vůdce
Alois Říha – jeho zástupce
sestry: Yvona, Božetěška a Blanka Frimlovy
Josef Jelínek
Hana Hanušova
Růžena Faltová
Jaroslav a Zdeněk Brichovi
Vladimír Homolka
Václav Rathouský
Jarča Čížková
Karel Čížek
Jan Lokaj
Jiří a Josef Netíkovi -a další

Byly ustaveny 2 chlapecké oddíly a 2 oddíly dívčí, Na „Osla-vách 1945 – osvobození republiky se ve městě zúčastnil. 38 krojovaných členů. První činnosti Junáka byla vedle organizační a výchovné činnosti také organizovaná účast na různých oslavách v místě i okolí. Dále začala chodit naší organizaci pozvání na tradiční táborové ohně od bratrských organizací z celého kraje. Účast na těchto táborových ohních byla pro členy nejlepšími zážitky. Jezdilo se na kolách, vlakem, někdy i pěšky, vozily se s sebou stany na přespání (bez podlážek- bez spacích pytlů). Tak se naplňovala romantika junácké činnosti, spojená s kulturními a často hodnotnými programy táboráků. Tyto zájezdy začaly koncem května 1945 cestou do Jaroměře, kde zanechal táborový oheň svým národním vlasteneckým zaměřením hluboký dojem u všech účastníků. Pak to šlo celé léto. Opočenští junáci a skautky byli na táborácích v Náchodě, Broumově, Dobrušce, Rychnově nad Kněžnou, ve Dvoře Králové nad Labem, v Třebechovicích pod Orebem atd. V létě byl organizován první tábor v Kounově, a poněvadž se mělo účinně pomáhat na žních, bylo rozhodnuto, že pojedou chlapci stasí 14 let. Po chlapcích nastoupila na kratší dobu do tábora děvčata. Celkem bylo členy Junáka odpracováno v Kounově na žních 2000 hodin.
Před nástupem do škol připravili ještě skauti v Opočně svůj slavnostní TÁBOROVÝ OHEŇ a to 25. srpna 1945, kdy v záři pochod¬ní prošel Opočnem průvod asi 400 junáků a skautek, vlčat a světlušek, kteří se do Opočna sjeli ze širokého okolí. Táborový oheň byl na Sokolské zahradě a zanechal v duších nejmladších občánků města hluboké dojmy, které je potom přivedly do řad Junáka. V té době měl Junák u nás organizováno na 190 členů. Jeho činnost se pak po zahájení Školního roku přenesla do oddílů a družin, které se v této době scházely v zámeckém letohrádku a pokud bylo pěkně, odbývaly se jejich schůzky v přírodě, kam byla také hodně zaměřena jejich činnost. Připravovaly se také různé besídky, zvláště pak velký úspěch měla společná „Mikulášská“ v sále zámeckého letohrádku. V letech 1946 – 1947 čítal Junák v Opočně na 200 členů. Organizace byla velmi aktivní, v roce 1946 v rámci oblastního sjezdu Junáka v Josefově, obeslali opočenští početně tuto slavnost a ved¬le toho i hlídkové závody junáků a skautek, jakož i oblastní branný skautský závod. Nejlépe si tam val dl br, Jaroslav Falta, který v branném závodě, mezi početnými účastníky, obsadil 4. místo. Činovnický sbor v roce 1948 Jaroslav Brich, Yvona Frimlová J. Netík R. Faltová
J. Falta A. Černíková
J. Černík El. Hofmanová
M. Hofman E. Mrázková
Vl. Petr E. Krulichová
K. Havel E. Voborníková
L. Podzimek A. Lhotská
Zd. Kašpar B. Tláskalová a další

V roce 1948 byla sestra Y. Frimlová okrskovou velitelkou a bratr Josef Netík okrskovým velitelem. V roce 1948 ve dnech 16. – l7.května jsme se zúčastnili opět v hojném počtu oblastního sjezdu a závodů v Králíkách, Hlídka skautek z 1. oddílu se zde umístila na 7. místě mezi 34 hlídkami. Rok 1949 tyl posledním rokem činnosti organizace Junák. Majetek střediska, vč. kluboven na „Staré faře“ čp. 77 převzala org. ČSM a nám všem zbyla jen vzpomínky. Tolik z podkladů získaných od matky br. J. Pitry a Josefa Netíka.
… a přišel leden 1968 a my jsme byli jako vidy připravení!
Na schůzce činovníků 22. 3. 1968 byly připraveny podklady pro nábor nových členů a začalo se opět pracovat.
6. 4. 1968 byla ustavující schůze střediska, když před tím 4. 4. byl proveden úklid v letohrádku a provedena výzdoba sálu. A sháněli jsme klubovnu – neměli jsme opět nic. Nakonec jsme získali domek čp. 55 na Štefance od jedné z bývalých opočenských skautek nyní MUDr Kopecké z Police nad Metují. Opět se plně pracovalo. V tu dobu mělo středisko 36 junáků 37 vlčat 23 skautek 17 světlušek
Mimo činovníků a to Josefa Netíka, Jaroslava Falty, Jindřicha City, Zdenka Trnovského, Jana Bořka a Václava Diviše rozmnožili naše řady bratr Luděk Chroust (byl ve středisku Jaroměř)
bratr MUDr Vladimír Krabovský (ze střed. STOPA Plzeň)
bratr Bohuslav Komárek, který se přistěhoval z Hradce Králové
Horší byla situace u dívčího kmene, kde z počátku byla sama jen sestra R. Valášková, roz. Faltová. Později se přihlásila sestra Alenka Svěráková a přidaly se k nám Růža Divišová, Havlová a A. Komárková
A když jsme se konečně v nových klubovnách usídlili, narůstala práce další – příprava táborů, závody. Naši zástupci se ve dnech 23. a 24. 11. 1968 zúčastnili III. junáckého sněmu v Praze. V září 1969 proběhly hlídkové závody. Již tradicí se styly na Opočně skautské plesy. V roce 1969 odešel pro nemoc vůdce střediska br. Josef Netík a jeho funkci převzal br. Jaroslav Falta. Prostory na Štefanece nepostačují, přístavba není možná a tak byly zajištěny 2 montované chaty s tím, že budou postaveny na bývalé střelnici. Místo 2 chat byly dodány 4. Tím lépe pro nás. Rok 1970 opět nás zrušili – bylo těžké rozhodování kam a do které organizace odejít a neopustit děti.
Na tábor do Hořiček v roce 1970 za námi přijmi náčelník Junáka bratr Dr. Rudolf Plajner a tehdá nám řekl: Neodcházejte od dětí – nezáleží na tom, zda dostávají děti chléb suchý, neb namazaný, ale záleží na tom, z kterých rukou jej dostávají! Vzali jsme si to všichni k srdci a nikdo neodešel a přečkali jsme celou dobu až do 29. 12. 1989. Možná, že nám to mají mnozí za zlé, ale my máme všichni svědomí čisté a pokračovali jsme a pokračujeme i nyní ve skautování. Opět se naše světlušky, vlčata a skauti a skautky zúčastňují závodů, jezdí na výlety a hlavně na tábory. Vzhledem k restitučním nárokům na pozemek střelnice jsme museli opustit 4 klubovny. Bylo nutno postavit novou klubovnu a hlavně získat finanční prostředky. V roce 1993 jsme postavili montovaný domek s finanční pomocí ústředí Junáka. Máme kompletní vybavení 2 táborů – vše bychom tedy měli jen by bylo třeba více mladých vedoucích. Největší naděje jak u nás, tak i jinde se vkládá do vlčat a světlušek.
To je jen krátce ze současnosti s vírou. Že nás snad již nikdo po čtvrté nerozpustí.

zpracovala R. Valášková